Z mé koučovací praxe vyplývá, že období před dovolenou jsou často u koučovaných uváděná různá nedorozumění na pracovištích. Zaměstnanci jsou unavení, podráždění, těší se na volno a často se nemohou s kolegy shodnout na termínu svých dovolených. Vedoucí nezvládají zcela své manažerské dovednosti, které ne vždy podporují prevenci před hrozbou fyzického i psychického kolapsu.
PRAXE 1) Vedoucí pobočky na koučovacím sezení sděluje, jak dává svému týmu svobodu a nezávislost. Ten se ale (díky tomu) stále nemůže domluvit na jednotlivých termínech dovolených. Říká: “Někdo na pobočce být musí a oni to přece vědí?!”
2) Nově příchozí koučovaná se v průběhu sezení svěřuje, že je na koučování poslaná za účelem prevence syndromu vyhoření. Ten jí před pár měsíci postihl a ona byla na osm měsíců vyřazená z provozu. Doslova. Nedošla ani nakoupit, jak byla vyčerpaná.
3) Ředitel firmy při koučování popisuje, jak vzývá přicházející dovolenou, protože konečně bude “jen” s rodinou, dopřeje si zasloužený odpočinek a “vypne” od práce.
Zamyšlením se nad jednotlivými případy, dojdeme k následujícím zjednodušujícím shrnutím, o co v situacích jde:
Společným jmenovatelem všech případů je jednoznačně pojem: SEBE-VĚDOMÍ.
Nemluvíme tu o sebevědomí ve smyslu “jak někdo působí sebevědomě na druhé” (a často je to jen hra) a ani o budování tohoto působení na lidi (jako např.: učení se manipulace).
Hovoříme zde o poznání sebe sama jako základního kamene ve vztahu k sobě a k druhým a jeho potřebě v každodenním životě.
Jak je možné, že když posílíme naše vědomí sebe sama, prakticky nám to pomůže v našich životech?
Vědomí je veškeré poznání o sobě a světě. Umožňuje nám sebereflexi.
V širším slova smyslu souvisí naše vědomí se svobodou a zodpovědností všech lidí, aneb jak jsme si vědomí důsledků svých činů ve svobodné zemi.
Podívejme se na představu ideálního sebe-vědomého člověka v níže uvedených tvrzeních, zakončených podnětnými otázkami pro posílení Vaší sebereflexe jako čtenáře:
1) Sebe-vědomý člověk si je vědomý svých potřeb.
2) Člověk vědomý sebe sama zná své hodnoty, silné stránky a slabé stránky.
3) Sebe-vědomý člověk ví, že potřebuje radost ve svém životě (nejen v práci).
4) Sebe-vědomý člověk působí zdravě sebevědomě.
5) Při komunikaci sebe-vědomý člověk vnímá a respektuje potřeby druhých.
Jak by asi dopadly případy ze začátku, pokud by jednotliví aktéři byli v situacích sebe-vědomí?
VÝSLEDKY PRAXE
Automaticky se sebe-vědomým nikdy nestanete.
A co víc. Ještě jednáte eticky. Překvápko?
Jednání se sebou samým, jednání s druhými, styl a forma komunikace k druhým, všechny úrovně zodpovědnosti a s nima spojená svoboda, to všechno jsou pojmy, o kterých etika pojednává.
Člověk vědomý sebe sama se zná, vnímá své potřeby, a to samé očekává od druhých.
Dle toho jedná a komunikuje.
Umí předpovědět důsledky svých činů.
Řídí svůj život směrem k co nejvyšší spokojenosti a v těžších obdobích svého života ví, že se na sebe může spolehnout.
---
Andrea Šatopletová